Rigorozní práce

Rigorozní práce - co je to i z pohledu historie.

Rigorozní práce je odborná závěrečná práce pro absolventy magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul „magistr“ a je součástí obhajoby rigorózní zkoušky. V roce 1980 bylo zavedeno pouze ústní zkoušení, avšak v roce 1998 se opět přistoupilo i ke psaní rigorózní práce.

Od toho roku se každý, kdo chce získat takzvaný malý doktorát, což je titul například JUDr. - doktor práv, PhDr. – doktor filozofie., ThLic. - pro obor katolické teologie , ThDr.- doktor teologie evangelické a husitské , RNDr. - doktor přírodních věd, musí poprat s jejím psaním i obhajobou.

Rozdíl mezi disertační a rigorózní prací

Velká část společnosti si plete disertační a rigorózní práci. Disertační práce je pro získání takzvaného velkého doktorátu, což je jmenovitě titul Ph.D. a Th.D., a jedná se o doktoráty, které se svým stupněm vzdělání liší od tzv. „malých doktorátů. Ty ve své podstatě odpovídají magisterskému studiu a mimo Českou Republiku existují jen na Slovensku. Po 3-4 letech doktorského studia má úspěšný obhájce disertační práce právo užívat akademický titul doktor, případně doktor teologie.

Rigorózní práce navazuje na práci diplomovou, je jen obsáhlejší a kvalitnější, ve své podstatě pouze zdůrazňuje získaný titul Mgr. Rigorózní práce je mezistupeň mezi pregraduálním a postgraduálním stupněm vysokoškolského studia. Logicky z toho vyplývá, že na psaní diplomové práce nejsou kladeny takové nároky, jako na psaní rigorózní práce. Výraz rigorózní vychází z latiny a znamená přísný, precizní nebo přesný. To vše vystihuje povahu a charakter celé zkoušky nejen tedy rigorózní práce.

Jak tedy takovou práci psát, aby jevila známky kvality a precizností ?

V první řadě student většinou navazuje na svou předchozí diplomovou práci a dále ji rozvíjí. Každá univerzita si podmínky upravuje sama svými vlastními vnitřními předpisy, v jehož rámci jsou blíže specifikovány podmínky tohoto studia i závěrečné zkoušky.

Cíl práce:
Rigorózní práce má za úkol prokázat, že pisatel dosáhl během svého studia vědecké úrovně a ve své práci musí rozvinou dosud neprobádaná témata. Práce by se měla rovnat věděcké studii. Pisatel musí prokázat, že je schopen se orientovat komplexně v problematice a že dokáže kriticky vyhodnocovat a uchopit málo známá témata z jiného dosud nepublikovaného úhlu. Samozřejmostí je předpoklad, že nebude obsahovat gramatické a stylistické chyby a že pisatel nebude mít problém se zachováním odborného funkčního stylu, uváděním citací v adekvátním tvaru, argumentací, logickým myšlením a navazujícími myšlenkovými pochody.

První dojem:
Při psaní jakékoliv práce platí stylistická a formální pravidla. Dojem, který práce udělá musí vyjadřovat schopnost orientace v textu, faktickou správnost poznatků, vyjadřovací schopnosti, formulační obratnost a celkovou stylistickou úpravu. Nepřijatelné jsou gramatické chyby. Pokud si nejste jisti, neváhejte se obrátit o pomoc například zde.



Struktura práce

Může se lišit v závislosti na požadavcích jednotlivých fakult na níž se rigorózní práce odevzdává. Každá škola si může určit typ písma, velikost, velikost mezer, počet vložených obrázků apod. Doporučujeme zjistit si ve směrnici děkana u své fakulty. Zapomenout bychom neměli hlavně na správné číslování.

Body, které musí obsahovat každá rigorózní práce

  • titulní list
  • poděkování
  • čestné prohlášení
  • anotaci a klíčová slova
  • obsah
  • stať – vlastní práce (úvod, text, závěr)
  • seznam příloh

Každá práce začíná titulním listem, kde se uvádí název školy, název práce, jméno autora i mentora a rok vypracování.

Následovat by mělo poděkování, ať se jedná o poděkování školiteli, rodině, přátelům, dá se říci komukoliv, kdo vás během studia podporoval.

Čestné prohlášení ve kterém autor prohlásí, že práci vypracoval samostatně pod vedením svého vedoucího práce za užití uvedených pramenů literatury. Každá škola má zpracovaný svůj text, který by měl být použit. U tohoto dokumentu nesmí chybět datum, místo podpisu a vlastnoruční podpis.

Dále následuje anotace, kde autor shrne nejdůležitější údaje, cíle a poznatky práce. Většinou se tento dokument dodává i v anglickém jazyce.

Součástí anotace jsou také klíčová slova, které se rovněž překládají do anglického jazyka a umisťují buď na jeden dokument k anotaci, nebo na samostatný list jedná se o vystihující slova celé práce.

Následující list patří obsahu, který by měl být členěný a odkazující.

Po obsahu přichází na řadu vlastní práce, nebo-li stať. Rozsahem se může lišit podle podmínek jednotlivých fakult, ale v zásadě by měla obsahovat okolo 150 stran formátu A4.

Vlastní práce se také řídí pokyny pro vypracování. Nejčastější rozvržení práce je úvod, kde autor představí svou práci a proč si vybral dané téma, pak následuje text práce, kde by se měl autor zaměřit hlavně na správné číslování kapitol a podkapitol, také na citace, popisky tabulek, obrázků a grafů, končí se závěrem, kde autor shrne zjištěné poznatky a navrhne řešení… V textu by se samozřejmě měly objevit obrázky nebo přílohy, pokud to charakter práce umožňuje.

  • Formální úprava odborného textu
  • Stránkování, písmo, odstavce
  • Kapitoly začínáme vždy na nové stránce
  • Tabulky a obrázky v textu musí být opatřeny názvem a popsána v příslušném textu práce s tím, že je na ni uveden odkaz (např. Tab. č. 1, Obr.č. 1)

Jak správně citovat a odkazovat ?

Během psaní vzniká nejčastější zmatek ohledně citování. Jak jej správně psát, jakým fontem, kam citovaný odkaz zařadit, to vše si určují katedry samy, proto si prostudujte pokyny děkana a seznamte se, jak by měla vaše práce vypadat. Každopádně platí pravidlo, že jaký styl citace nebo odkazování si vybereme, ten musíme kontinuálně dodržet v celé práci.

Co je co :

Citace je uvedení cizího výroku nebo textu v rámci předkládané práce bibliografickou citací (odkazem) je formalizovaný údaj o dokumentu, ze kterého autor čerpá při psaní práce. Jsou předmětem normy. V současnosti platná norma ČSN ISO 690 z prosince 1996

Přímo citovaný text (citaci) je třeba vyznačit uvozovkami a kurzívou, případně též odsazením přímo citovaného textu zprava a zleva od okolního textu, jakož i užitím menšího fontu.

Citace elektronických pramenů se liší podle druhu, ale obecně lze říci, že za název díla se do závorek vloží poznámka o jaký druh média se jedná ( online, CD atd..), včetně data citace, doplněný o odkaz.

/online/ PŘÍJMENÍ, Jméno. Název. Dostupné z: http://www.xxxx.cz. Poslední úprava datum.

Citace z časopisu PŘÍJMENÍ, Jméno /autor článku, stejné zásady jako u knihy/. Název článku. Název časopisu, rok, roč., č., s. od-do. ISSN xxxx-xxx-x.

Citace příspěvku ve sborníku PŘÍJMENÍ, Jméno /autor příspěvku, stejné zásady jako u monografie/. Název příspěvku. In Název sborníku. Místo vydání: Vydavatel, rok, s. od-do.

Citace knižního díla se uvádí ve tvaru: primární autorské údaje, název, sekundární autorské údaje, pořadí vydání, místo vydání, nakladatelství, rok, počet stran a ISBN. Název se uvádí kurzívou. Odkazuje v textu číslem poznámky psané horním indexem. Citace je pak uváděna v poznámce pod čarou na stránce, na níž je odkaz.

PŘÍJMENÍ, Jméno K. /iniciála druhého jména/. Název díla. 2. vyd. Místo vydání: Nakladatelství, rok vydání. Počet stran. ISBN xx-xxx-xxxx-x.

Parafrázovaný text nebo přebraná myšlenka se v práci nijak nevyznačují. Je třeba je opatřit odkazem 1.2.3.

Poznámky pod čarou se číslují vzestupně průběžně v celém dokumentu.



Jak psát kapitoly?

Názvy všech kapitol, podkapitol a oddílů se píší vlevo, bez odsazení, a průběžně se číslují arabskými číslicemi; jednotlivé úrovně se oddělují tečkou.

1 Název kapitoly
1.1 Název podkapitoly
1.1.1 Název oddílu.

Obhajoba rigorózní práce a zkouška

Státní rigorózní zkouška se skládá ze dvou částí - obhajoby rigorózní práce a ústní zkoušky, která následuje po obhajobě. Ke zkoušce se za poplatek musí přihlašovat na každé fakultě.

Práce se odevzdává ve 3 vyhotoveních. Každá fakulta může mít nastaveny podmínky jinak, ale vesměs je to podobné. Vyhotovení musí být v pevné vazbě, ale také elektronicky, jelikož se nahrává do systému k archivaci, ale také se zasílá jako první k prostudováni komisi, která na jejím základě ustanoví oponenty.

Průběh:

Předsedající zahájí obhajobu na základě přítomnosti komise, která navrhla práci k obhajobě

Po představení a splnění formálních požadavků na počet členů v komisi a pod se přistupuje k hlavní obhajobě a prezentaci práce ( max. 30min)

Po uplynutí času přijdou na řadu oponenti se svými dotazy a připomínkami, na které by měl obhajovatel dostatečně reagovat a být schopen vysvětlit veškerou problematiku týkajícího se tématu včetně popisu vlastní práce

Po dotazech je ukončena veřejná část obhajoby a komise se za zavřenými dveřmi ujme hlasování o případném úspěchu nebo neúspěchu.